Po skončení druhé světové války se čs. letci sloužící v RAF vrátili do vlasti na letounech Spitfire LF.Mk.IXe. Šlo o hloubkovou stíhací variantu slavné stíhačky, s křídlem se zkráceným rozpětím a motorem Rolls-Royce Merlin 66, optimalizovaným pro nízké letové výšky. Letouny byly zařazeny do stavu obnoveného čs. letectva a ve srovnání s ostatními tehdy provozovanými stíhačkami (rekonstruované Messerschmitty Bf-109, Avie S-199) jednoznačně vynikaly. Některé stroje byly také zařazeny do služby u Bezpečnostního letectva, ale po únoru 1948, kdy začala být prosazovnána jednoznačná orientace na sovětskou techniku, byly Spitfiry odstaveny na druhou kolej. Postupně se začal projevovat nedostatek náhradních dílů a tak jejich konečný prodej do Izraele byl nakonec vysvobozením. Stavebnice Spitfiru IX od Airfixu pro mě není úplně neznámá - již jsem z ní stavěl F.Mk.VII a PR.XI. 38 dílů ze světle šedého plastu s negativním rytím, které je poněkud hrubší. Kokpit je celkem nemodelový, jinak díly celkem dobře lícují. Jako vždy - nejprve kokpit. Rozhodl jsem se tentokrát otevřít kabinu, takže jsem použil lept od Bílka PB026, což je vlastně SS431 od Eduardu, nesamolepící a za poloviční cenu. Bohužel, ve stavebnici je kokpit značně nemodelový a v podstatě vylučuje kombinaci s díly z leptů. A tak jsem podlahu i přepážku za sedadlem pilota vyrobil z kousků plastu, ty zkombinoval s leptem a celé osadil do trupu, jehož stěny jsem předem ztenčil.
Křídlo je ve stavebnici typu B se šesti kulomety a dvěma kanóny. Bylo potřeba je přestavět na křídlo E, tj. posunout boule na horní straně na vnější pozici kanónu a prohodit trubku kryjící kulomet a hlaveň kanónu, což ale nebude problém, protože jsou oba díly oddělené; také bylo třeba odříznout koncové oblouky. Boule jsem odříznul žiletkovou pilkou, lehce přibrousil a přilepil na nové místo. Po slepení křídla jsem doplnil zaslepení po obvodu podvozkových šachet a dva zpevňující prolisy na dně.
Tím ale úpravy končí a dál jde o obyčejné sestavování, zmínil bych snad jen rozříznutý překryt kabiny a střední díl vylisovaný z fólie, aby se dal nasunout na trup. Možná pod vlivem S-99 jsem se rozhodl pro Spitfire, tedy v dobovém označení S-89, v barvách Bezpečnostního letectva. Na rozdíl od S-99, u Spitfirů nebyl učiněn ani pokus o předpisové zbarvení dvěma odstíny šedé, pouze byly zamalovány výsostné znaky, nastříkáno označení civilní značkou a doplněny červené plochy.
K danému tématu vydala firma Tally Ho! obtisky, ale ty jsou dnes spíše z říše snů a na internetu lze po nich najít pouze návod, nicméně i ten mi postačil ve spojení s obtisky ze Spitfiru od Kovozávodů Prostějov.
Konkrétní letoun (OK-BXD) nesl původní britskou kamufláž, nicméně barvy byly již velice vybledlé a proto každá oprava byla na letounu zřetelně viditelná. Takže na spodní plochy jsem použil šedou Humbrol 129, na horní plochy jsem pro vybledlá šedá pole použil mírně ztmavenou Humbrol 127 pro vybledná zelená pole olivovou Humbrol 155. Opravovaná pole jsou zelená Humbrol 30 a šedá Humbrol 106. Červené doplňky jsou Humbrol 60. Obtisky jsou ze stavebnice Kovozávodů, jen jsem je nechal na sluníčku trochu vybělit. Výsostný znak na směrovce je z archu Extratechu.
Pak přišel čirý lak s příměsí pískové, drobná patina olejovými barvami a další vrstva čirého laku. Další zajímavý Spitfire v mé sbírce - a moje spokojenost.